Naši Němci

Dlouhodobá výstava "Naši Němci" v Muzeu města Ústí nad Labem

Rozsáhlý výstavní projekt se snaží zmapovat nejdůležitější osobnosti a aspekty soužití Čechů a Němců v zemích Koruny české od prvopočátku až do nedávné minulosti.

Projekt, který se mi jeví jako bohumilý, naráží na problém, že se jedná o tematiku, která je přespříliš široká a nemůže být celkově pojata ani v tak rozsáhlé expozici, jako jsou dvě patra ústeckého muzea.

Za další úskalí výstavy považuji chronologickou roztříštěnost, která může návštěvníka plést.

Výstava začíná rozdělením podle národností s dominantním exponátem barikády z knih, která symbolizuje nacionalistické střety poloviny 19. století, kdy Češi prostřednictvím Františka Palackého odmítli německé sjednocení a prosazovali austroslavizmus. Takový začátek výstavy však postrádá důležitý historický kontext událostí, které předcházely.

Je třeba si uvědomit, že německojazyčné obyvatelstvo a český živel spolu v běhu dějin žili a vzájemně se proplétali do takové míry, že se musíme projekce čistě národnostního chápání etnik vyvarovat.

Prostorové uspořádání expozice proti proudu času však spíše národnostní chápání 19. století při návštěvě výstavy do minulosti vkládá. Zajímavější by dle mého soudu bylo sledovat linii, která od středověkého člověka, který se cítil více kosmopolitní (jako v naší postmoderní současnosti), k vyhrocenému nacionalizmu 19. a 20. století vedla.

Zajímavý je portrét Klementa Václava Lothara Metternicha, který je zapůjčen z Národní galerie v Praze a představuje období cenzury a stagnace. Následuje místnost s Josefem II., kterého čeští Němci oslavovali později jako "germanizátora".

Připomenutý je kult sv. Jana Nepomuckého, avšak správně je vysvětleno, že učení Martina Luthera kolem roku 1600 v našich zemích převážilo zejména mezi německým obyvatelstvem. Je tedy otázka, nakolik lze považovat světce sv. Jana Nepomuckého za symbol českých Němců, když je na průvodci k výstavě otištěn dokonce na titulní stránce.

Zajímavým exponátem výstavy je 3D tisk pomníku českého maršála Radeckého, který stál na Malostranském náměstí v Praze. Autorem jsou bratři Josef a Emanuel Maxovi. Pomník byl v květnu 1919 rozebrán.

Na výstavě najdeme i malované portréty císařů Josefa II. a Leopolda II., které namaloval chomutovský rodák František Kašpar Fahrenschon.

Pokračujeme-li expozicí proti proudu času, dojdeme k části věnované saské renesanci, kde jsou velmi pěkné alabastrové reliéfy z kostela sv. Floriána v Krásném Březně. Mezi nejstarší exponáty výstavy patří vitráž z cisterciáckého kláštera v Oseku (14. století) a archeologické nálezy ze středověkých sídel.

V druhém patře muzea výstava představuje "arény veřejného života" mezi lety 1848 – 1918, kdy expozice evokuje Český zemský sněm s podobiznami jednotlivých poslanců. Zajímavostí je portrét první české zvolené poslankyně Boženy Vikové-Kunětické, jejíž volba ale nebyla uznána.

Mezi nejhodnotnější exponát výstavy patří portrét Tomáše G. Masaryka od významného německo-židovského malíře Emila Orlika. Není opomenuta ani tvorba dalších výtvarných umělců, například Norberta Hochsiedera (obraz "Zmar"). Připomenuta je samozřejmě osobnost Franze Kafky.

Poté se již dostáváme do tří uliček, podle dělení obyvatelstva Protektorátu na české, německé a židovské obyvatelstvo. Průchozí je ulička "německá", která vede k truhle, symbolizující nucené vysídlování německy mluvících obyvatel po 2. světové válce.

Pěkné jsou obrazy ústeckého rodáka Ernsta Neuschula s tématem lidské práce a tzv. "malé industrializace".

V neposlední řadě je možné na výstavě obdivovat reklamní předměty firmy Schicht, která používala inovativní technologie jako zvukový film (první projekce se uskutečnila 26. dubna 1929 ve střekovském kině Alhambra).

Mezi největší lákadla výstavy patří motocykl Čechie-Böhmerland, dlouhý celé tři metry.

Připomenuta jsou města Liberec, kvůli textilnímu průmyslu a zimním sportům, Brno se svou slavnou funkcionalistickou architekturou Leopolda Bauera i Opava jako sídlo prvního muzea.