Max Klinger

Enigmatický svět Maxe Klingera (poznámky ke komorní výstavě grafik ve Veletržním paláci v Praze)

Max Klinger (1857-1920) patří mezi přední grafiky a umělce doby symbolismu. Jeho dílo plné tajemného obsahu v nás vzbuzuje dodnes údiv. V listu "Medvěd a elf" vidíme na stonku vysoké rostliny sedět ženskou postavu, která lístečky dráždí medvěda, snažícího se k ní vyšplhat po kmenu stromu. Událost se odehrává na břehu moře, které vidíme v pozadí, a v bujné kvetoucí vegetaci. Medvěd je s největší pravděpodobností symbolicky antropomorfizován a má představovat nápadníka. Pohádkový výjev bychom tak mohli transponovat do příběhu nedostupnosti lásky a sexuální frustrace. Jedná se o nadčasové téma. Pro Klingerovu dobu je charakteristická fascinace antickou mytologií a kulturou, která zažívá svůj revival. Je to patrné i z grafiky s námětem kentaura, kterého pronásledují jezdci na koních s oštěpy a on po nich vystřeluje šípy z luku. Jedná se o snový výjev, který náleží do období Sigmunda Freuda a jeho psychoanalýzy. Postava kentaura je opět zástupná a vyjadřuje symbolicky tajemnou bytost, napůl zvíře a napůl člověka. Nesmíme však zapomenout, že v Klingerově době kvetla teorie Charlese Darwina o původu člověka ve zvířecí říši. Kentaur tak vyjadřuje zvířecí nízké pudy, které atavisticky zůstaly v lidské přirozenosti i v současném stádiu evoluce.
Další z výjevů z cyklu "Láska, smrt a věčnost" zobrazuje smrtku sedící na jakémsi vozíku s rakví, na jejímž předním kole stojí malý amor s lukem. Zatímco v pravé části je vidět krásná alej topolů a vodní plocha, v levé části vidíme naznačeného Indiána s mnoha péry na hlavě a bizona - jedná se o zajímavou referenci na představy o věčném životě v Americe, kde býval mezi původním obyvatelstvem popisován jako "věčná loviště". Zajímavý je i list "Noc" s autoportrétem umělce z profilu, který připomíná bohatou tradici německého romantického umění, v pozadí vidíme opět mořský břeh a oblaka, skrz které prosvítá měsíc, připomínající až témata malíře Caspara Davida Friedricha. Malíř se melancholicky opírá o svůj spánek a dívá se směrem k rozkvetlé květině, která může připomenout Goethovu "Urpflanze". Je třeba ji chápat opět symbolicky. Ke květině přilétá motýl 🦋. Uvažuje umělec o efemernosti lidského života, nesmyslnosti lidských smyslných tužeb a je tedy obraz jakýmsi mementem mori?Motiv smrti je v symbolickém umění přítomný až obsedantně, v leptu Na kolejích (1889) vidíme kostlivce ležícího na železniční trati, připomíná to i Masarykův spis o sebevraždách, které byly na konci století velmi ožehavým tématem. Navzdory silnému antiklerikalismu období fin-de-siecle, kdy umění hledalo jiná filosofická východiska než křesťanství, se objevuje v listu "Smrt jako vykupitel" motivika veskrze eschatologická. Dokládá, že velké lidské otázky, jako téma věčného života, je v lidském dotazování po smyslu své existence tak eminentní, že mu museli čelit - byť v jiném filozofickém rámci - i intelektuální umělci konce 19. století.