Kupkova "Májka"

Vzácný doklad Kupkova zájmu o tradiční lidové májové obyčeje

V díle Františka Kupky se vyskytuje i zájem o etnografické motivy, které zobrazuje s vtipem a hlubokým porozuměním.
Pozoruhodnou, poněkud tematicky vzácnou kresbou Františka Kupky je akvarel "Májka", zobrazující májové oslavy, šplhající mužské postavy na vrchol legendárního májového stromu. Připomeňme zvyklosti spojené s májovým stromem. Jedná se často o jehličnan, zbavený větví a s ponechanou pouze špičkou, ozdobenou májovým věncem. Popsaný druh májky byl Kupkou na kresbě věrně vyobrazen. Májka bývá předmětem jarního veselí, muži například soutěží, kdo se stane králem májky. Často bývá soutěž doprovázena vyznáním lásky milované ženě. To by také odpovídalo charakteru kresby, kde po stranách vidíme dvě nahé ženy přidržující secesní rám. Půjdeme-li v interpretaci více do hloubky, můžeme připomenout názor britského antropologa Jamese Frazera, podle něhož je májová slavnost spojená s přenesením lesního ducha do vesnice. Májka bývá v noci přísně střežena, protože její svrhnutí obyvateli jiné vesnice by bylo vnímáno jako velká potupa. Možná i tento okamžik Kupka ve své kresbě zachytil. Podle dochovaného životopisu Kupka studoval obyčeje sedláků na Domažlicku a pobýval i na Slovácku. V dopisech básníkovi Macharovi Kupka opouští fascinaci sedláky, kterou pro ně měl ve svém mládí, když maloval jejich kostýmy v okolí Domažlic. V dopise Macharovi, který je datován 3. zářím 1901, a jenž byl napsán na Podkarpatské Rusi, nacházíme zcela jiný přístup : « Vlastně, já nevím, ale zdá se mi, že Vy také nejste velký přítel sedláka, alespoň jsem nečetl ve Vašem duchu nikde velké nadšení pro tuto hrubou sortu lidí. Zde ještě nosejí ten malebný kroj slovenský ale ten mně již neinteresuje, kdybych ty lidi dnes kreslil, kreslil bych jen hloupé bestiální tvory, - pro mě nemají význam. Poznal jsem že dánský, norvežský, nebo bretonský sedlák je taková bezcharakterní potvora jako sedlák slovanský. Pamatuji si že kdysi před nějakými 10ti lety na Moravě jsem tancoval a vycházeje ze dveří ven mně jeden ze sedláků praštil holí do hlavy a utekl; ja běžel za ním a tu mi řval: "Co Vy mají čo tancovat s mú ženú." Vykládaje mu že tančím se všemy bez rozdílu, schodl jsem se s ním, ale ať prý platím litr vína; pak jsme byli bratři a sám chtěl abych obejmul jeho ženu atd. Takových historek jsem zažil bez konce. Ne jestli zde dělám studie tam neudělám žádného panáka, - zde by to nemohl být než sedlák, a proč vpálit do pěkné krajiny takovou bezcharakterní obludu. Spíše černou kaňku kněze, zvíře nebo cokoliv jiného jen ne sedláka nebo selku. Možná že je budu kreslit, ale ne jako se to doposud malovalo. Ostatně na tomto místě zem není moc obydlena - jen v údolích jsou vesnice a to ještě jen v údolích širokých, ostatně jest mimo kobylek v trávě velmi málo živých tvorů, vlastní krása jest pustá příroda, jen tu a tam člověk slyší zvonky krav. » Zdá se, že Kupkova kresba Májového stromu zapadá přesně do myšlenkových pochodů malíře v dopise Macharovi: postavy šplhající na májový strom svými šarvátkami, grimasami a gesty vyjadřují spíše tu negativní stránku slavnostního veselí sedláků. Kupka se na ně dívá satirickým a kritickým pohledem, avšak se svým ojedinělým smyslem pro humor.