František Mertl alias Franta
Dnes měl pan malíř František Mertl alias Franta narozeniny. Nechci shazovat celoživotní dílo 95 letého pána. Ale výstava na mne zapůsobila navzdory monumentalitě poněkud jednotvárně. Nevím, jestli je to výběrem děl kurátorem, nebo zda malíř ustrnul na existenciální poloze a už se z ní nedokázal vymanit. Svět přece není jen o násilí a válkách. Naopak máme velké štěstí, že žijeme v míru. Estetizovat lidské utrpení a násilí jde jen do určité míry, poté se s takového uměleckého výrazu stane manýra. Ve Frantově tvorbě mi v závěru chyběla i naděje. Jeden z posledních obrazů výstavy tematizuje lidské utrpení války na Ukrajině s komentářem kurátora, že mír je v nedohlednu. Já naopak mám velkou naději na blízké uzavření mírové smlouvy. Neshodl jsem se tedy s Frantou na pesimistickém světonázoru s traumatickým výrazem, který se podle mého názoru vposledku stává bezduchým zaběhnutým způsobem tvorby opakujícím stále tutéž formální a technickou zkušenost bez pestrého tematického rejstříku (který jeho tvorba za studií na pražské Akademii ještě měla). S kurátorem polemizuji s jeho názorem na vývoj největší současné války. Ve výstavním projektu mi chybí náznak naděje. I Goya vytvářel reportáže z válek, ale tvoří jen zlomek jeho tvorby. Tím je tato část jeho tvorby originální a oduševnělá a může dodnes člověka hluboce emocionálně pacifisticky zasáhnout.